Život Sama Fischera je těžky a tak bych chtel vyshnou jeho zivot od zacátku.
Agenti, jaderné zbraně, spiknutí...to vše a ještě mnohem víc naleznete v nejnovější špionážní hře pod taktovkou Toma Clancyho. Bude to stačit k získání ocenění nejlepší hra roku??
Clancy opět útočí na hráče :o)
Jak se zdá, Tom Clancy rád nechává balancovat svět na ostří nože. Není to tak dlouho, co v kinech zachraňoval mír Jack Ryan v Nejhorších obavách (Nyní k dostání na videu.) a už se na nás řítí další potížista, s nezkrotnou touhou zlikvidovat americký styl života. Jeho jméno je Kombayn Nikoladze a na denní dávku hašiše si vydělává jako prezident Gruzie. Ovšem aby to neměl s Třetí světovou válkou tak jednoduché, staví mu Clancy do cesty tajnou frakci NSA (National Security Agency, neboli Národní Bezpečnostní Služba) nazvanou prozaicky Třetí Sekce, což je skupina tvrďáků z nejtvrdších pod vedením plukovníka Lamberta.
Her se jménem Toma Clancyho na obalu vzniklo už požehnaně a jsou natolik profláknuté, že bylo by určitě jen nošením vodky do Ruska je tady všechny vyjmenovávat. Většina z nich měla jeden podstatný rys společný. Šlo o taktické akční hry, ve kterých hráč ovládá celou jednotku elitních vojáků, které se snažil všemi možnými způsoby domanévrovat ke zdárnému cíli. Naproti tomu si ve Splinter Cell budete muset vystačit s jedinou postavou pod vaším velením. Je jí veterán tajných operací Sam Fisher, kterého plukovník Lambert povolal do služby na velmi delikátní úkol, najít zmizelé agenty operující v Gruzii. Fisher si tedy sbalí bačkory, kartáček na zuby, sadu šperháků, brýle pro noční vidění a kapesní počítač, nasedne do letadla (Špičkoví agenti nejezdí autobusem :o)) a za pár chvil už si to štráduje po nočním T´bilisi, kde je jeho prvním úkolem najít informátora NSA. Po několika úspěšných infiltracích se začíná ukazovat, že se v Gruzii připravuje nepěkná kulišárna, a když se do hry zapojí i malincí urputní Číňani spolu s tajemnou Archou, je recept na další celosvětový konflikt kompletní. Každý jiný by se jistě zalekl a prchl zbaběle někam na Madagaskar, ale Sam Fisher má pro strach uděláno a dokonce si najde čas i na troušení sarkastických hlášek, takže nemusíme ani na chvíli pochybovat, že to dobře dopadne, tedy pokud se rozhodnete si Splinter Cell zahrát.
Možná, že teď na mě někdo nadává, že jsem neprozradil z příběhu víc, ale věřte mi, že je to pro dobro věci. Celá story se sice nese v klasickém Clancyho styl, ale i tak by nebylo moudré prozrazovat víc, než je nezbytně nutné, jelikož bych vás tím připravil o jednu z mnoha součástí, které dělají z nejnovějšího počinu Ubi Soft Entertainment, tak příjemnou záležitost. Tou další a určitě první, které si všimnete, je grafika. Kluci (a možná i holky :o)) z Ubi Softu totiž nešetřili a licencovali si ověřený a účinný Unreal engine, který si upravili k obrazu svému, hlavně co se fantastické práce se světlem týče. Vzhledem k tomu, že se většina hry odehrává v opravdu hutné tmě, kterou by i Luke Skywalker těžko krájel na kousky svým světelným mečem, bylo nezbytně nutné zapracovat na zpracování všemožných stínů, které se ve hře vykreslují v reálném čase a opravdu nemají jen dekorační význam. Podle špatně vrženého stínu mohou totiž protivníci odhalit vaši pozici, a pokud se k nim zrovna plížíte ze zadu, abyste jim znepříjemnili jejich noční službu, může vám toto prozrazení způsobit nemalé problémy. V grafice se dá ale najít i pár chybiček, jako jsou nedoléhající textury, prolínání polygonů, ale hlavně blikání některých textur, od čehož vám pomůže vypnutí Antialiasingu v nastavení grafické karty. Teď by se slušelo udělat malou odbočku k Hardwareovým nárokům, které s grafikou souvisí. Díky použitému enginu jsou nároky poměrně vysoké a jako minimum je výrobcem uváděn procesor s frekvencí 800 Mhz, 256 MB RAM a 32 MB grafickou kartou, takže pokud vlastníte slabší sestavu, radši si SC nejprve vyzkoušejte. A když už jsme nakousli grafiku, musíme zmínit i zvuk, který je na standardní úrovni a příjemně dokresluje atmosféru, zvláště pak hudba, která se dynamicky mění podle situace. Na některých internetových diskusích se vyskytly zprávy, že na kartách Sound Blaster Live! dochází k výpadkům zvuku, nebo jiným chybám, ale co je na tom pravdy nevím, protože mě se nic takového nestalo.
Teď když máme za sebou technické informace, můžeme se konečně vrhnout na to, na co všichni již určitě netrpělivě čekáte, tj. na popis hry samotné. Splinter Cell je akčně-takticko-špionážně-plíživá (pro bližší představu si přečtěte pohádku o tom, jak Metal Gear Solid potkal Thiefa :o)) záležitost z pohledu třetí osoby a podle toho se s ní musí zacházet. Nečekejte tedy žádné zuřivé pobíhání po levelech a kosení nepřátel kulometem. Většinu času se spíš budete krčit někde v temném rohu a vyčkávat na ten pravý okamžik, kdy proklouznout kolem stráží, a když už budete nuceni sáhnout po zbrani, budete spíš střílet na světla a kamery, než na lidi a i to si budete muset dobře promyslet, protože nábojů je málo a od protivníků sbírat nejdou. Inteligence nepřátel moc nepřekvapí, ale také neurazí, nečekejte žádnou velkou týmovou spolupráci nebo něco podobného, většinou budou jen tak pochodovat po předem připravených trasách a pokud na sebe neupozorníte hlukem nebo špatně pohozenou mrtvolou, nebudou pro vás velkou překážkou. S povahou hry souvisí i škála Samových pohybů, mezi kterými nechybí ani taková lahůdka, jako je výskok v úzkých prostorách, při kterém se můžete ještě ve vzduchu znovu odrazit od jedné ze stěn a zůstat zaklesnuti v roznožce vysoko nad hlavami svých protivníků, na které se ve vhodnou chvíli můžete spustit jako Batman v nejlepší formě. Dále se můžete přitisknout zády ke zdi, abyste byli hůř odhalitelní, můžete ručkovat po trubkách a trámech, šplhat, slaňovat, lézt po žebřících, zkrátka vše, co dobrý špión zvládá levou zadní s prstem v nose. S pohybem souvisí i jedna vychytávka v ovládání a tou je regulování Samovy rychlosti pomocí kolečka myši. Jednoduché a praktické. Jen pozor, pokud máte myš od Logitechu a používáte MouseWare, nezapomeňte si stáhnout nejnovější verzi ovladačů, jinak by vám mohla hra stejně jako mě padat při jakémkoliv otočení kolečka. Pohybů je opravdu velká škála, a proto jistě oceníte trénink, ve kterém se naučíte všechny Samovy dovednosti, včetně braní rukojmích a originálně vyřešeného páčení zámků pomocí šperháku. Navíc jsou všechny postavy velmi věrně rozpohybovány, takže výsledný dojem je opravdu výborný.
Zmíněním se o tréninku jsme se nenásilně přesunuli k další položce v hodnocení a tou je stavba levelů. Po pravdě jsem z úrovní maličko rozčarovaný, u tohoto typu her by totiž člověk čekal větší nelineárnost a volnost ve volení postupu. K cíli většinou vede jen jedna cesta bez možnosti odbočení a tudíž nehrozí, že by snad někdo zabloudil. Na druhou stranu je tahle přímočarost zpestřena množstvím povedených scének a rozhovorů, na které po cestě narazíte, a tak nehrozí, že byste se snad nudili. Co ztrácí levely na lineárnosti, hravě si vynahrazují grafickým zpracováním, které je vážně moc pěkné a realistické. Zvláště mi utkvěla mise na ropné plošině při západu slunce, kdy jsem měl chuť chvíli jen tak postát a pozorovat romantickou scenérii (Znáte to…moře, západ slunce, ropa…člověk se neubrání :o)), ale bohužel mě tlačil čas. Na výpravě za záchranou světa budete nuceni použít spoustu různých udělátorů, abyste tady otevřeli zamčené dveře, tam nahráli důležitý rozhovor a jinde někomu jen moc ošklivě ublížili. Do rukou se vám dostane OPSAT, kapesní počítač, který vás informuje o úkolech mise a různých poznámkách, mini kamera s obrazovkou, kterou se můžete zbezpečí porozhlédnout za dveřmi, které se chystáte otevřít, multifunkční puška SC-20K AR, která kromě standardních 5.56mm nábojů dokáže vystřelovat prstencové projektily, účinné na omračování protivníků, příchytné kamery, které můžete někam nastřelit, a pak na OPSATu sledovat, co se v dané oblasti děje, příchytný paralyzér a další. Laserový mikrofon zase využijete při odposlouchávání na dálku a samozřejmě nesmíme zapomenout na nezbytnou pistoli s tlumičem.
Poslední strážný se v koutku legračně svíjí bolestí po zásahu prstencovým projektilem, všechny podloudné aktivity byly odhaleny (až na to, jestli Sam Fisher opravdu někdy nosí vysoké podpatky :o)) a Svět si zase jednou může oddechnout. Snad jen to, že to celé trvalo příliš krátce, by nám mohlo pokazit dobrý pocit z profesionálně odvedené práce, o které se většina smrtelníků sice nikdy nedozví, ale asi je to tak i lepší. Pokud vás zajímá, jestli má cenu si Splinter Cell pořizovat, tak ani chvilku neváhejte, určitě za to stojí, má sice poněkud schématický příběh, několik chybek ve zpracování (které z valné části odstraňuje patch, který naleznete tady) a je poměrně krátký, ale pokud nejste zuřivý lamači rekordů v rychlosti dohrávání her (o čemž dost pochybuju, vzhledem k dnešním cenám originálek…a piráti ať si dělají co chtějí :o)) a budete si pařbu řádně užívat, budete se celou dobu příjemně bavit.
by R-e!dak_cz