Život Sama Fischera je těžky a tak bych chtel vyshnou jeho zivot od zacátku.
Agenti, jaderné zbraně, spiknutí...to vše a ještě mnohem víc naleznete v nejnovější špionážní hře pod taktovkou Toma Clancyho. Bude to stačit k získání ocenění nejlepší hra roku??
Clancy opět útočí na hráče :o)
Jak se zdá, Tom Clancy rád nechává balancovat svět na ostří nože. Není to tak dlouho, co v kinech zachraňoval mír Jack Ryan v Nejhorších obavách (Nyní k dostání na videu.) a už se na nás řítí další potížista, s nezkrotnou touhou zlikvidovat americký styl života. Jeho jméno je Kombayn Nikoladze a na denní dávku hašiše si vydělává jako prezident Gruzie. Ovšem aby to neměl s Třetí světovou válkou tak jednoduché, staví mu Clancy do cesty tajnou frakci NSA (National Security Agency, neboli Národní Bezpečnostní Služba) nazvanou prozaicky Třetí Sekce, což je skupina tvrďáků z nejtvrdších pod vedením plukovníka Lamberta.
Her se jménem Toma Clancyho na obalu vzniklo už požehnaně a jsou natolik profláknuté, že bylo by určitě jen nošením vodky do Ruska je tady všechny vyjmenovávat. Většina z nich měla jeden podstatný rys společný. Šlo o taktické akční hry, ve kterých hráč ovládá celou jednotku elitních vojáků, které se snažil všemi možnými způsoby domanévrovat ke zdárnému cíli. Naproti tomu si ve Splinter Cell budete muset vystačit s jedinou postavou pod vaším velením. Je jí veterán tajných operací Sam Fisher, kterého plukovník Lambert povolal do služby na velmi delikátní úkol, najít zmizelé agenty operující v Gruzii. Fisher si tedy sbalí bačkory, kartáček na zuby, sadu šperháků, brýle pro noční vidění a kapesní počítač, nasedne do letadla (Špičkoví agenti nejezdí autobusem :o)) a za pár chvil už si to štráduje po nočním T´bilisi, kde je jeho prvním úkolem najít informátora NSA. Po několika úspěšných infiltracích se začíná ukazovat, že se v Gruzii připravuje nepěkná kulišárna, a když se do hry zapojí i malincí urputní Číňani spolu s tajemnou Archou, je recept na další celosvětový konflikt kompletní. Každý jiný by se jistě zalekl a prchl zbaběle někam na Madagaskar, ale Sam Fisher má pro strach uděláno a dokonce si najde čas i na troušení sarkastických hlášek, takže nemusíme ani na chvíli pochybovat, že to dobře dopadne, tedy pokud se rozhodnete si Splinter Cell zahrát.
![]() | ![]() |
Možná, že teď na mě někdo nadává, že jsem neprozradil z příběhu víc, ale věřte mi, že je to pro dobro věci. Celá story se sice nese v klasickém Clancyho styl, ale i tak by nebylo moudré prozrazovat víc, než je nezbytně nutné, jelikož bych vás tím připravil o jednu z mnoha součástí, které dělají z nejnovějšího počinu Ubi Soft Entertainment, tak příjemnou záležitost. Tou další a určitě první, které si všimnete, je grafika. Kluci (a možná i holky :o)) z Ubi Softu totiž nešetřili a licencovali si ověřený a účinný Unreal engine, který si upravili k obrazu svému, hlavně co se fantastické práce se světlem týče. Vzhledem k tomu, že se většina hry odehrává v opravdu hutné tmě, kterou by i Luke Skywalker těžko krájel na kousky svým světelným mečem, bylo nezbytně nutné zapracovat na zpracování všemožných stínů, které se ve hře vykreslují v reálném čase a opravdu nemají jen dekorační význam. Podle špatně vrženého stínu mohou totiž protivníci odhalit vaši pozici, a pokud se k nim zrovna plížíte ze zadu, abyste jim znepříjemnili jejich noční službu, může vám toto prozrazení způsobit nemalé problémy. V grafice se dá ale najít i pár chybiček, jako jsou nedoléhající textury, prolínání polygonů, ale hlavně blikání některých textur, od čehož vám pomůže vypnutí Antialiasingu v nastavení grafické karty. Teď by se slušelo udělat malou odbočku k Hardwareovým nárokům, které s grafikou souvisí. Díky použitému enginu jsou nároky poměrně vysoké a jako minimum je výrobcem uváděn procesor s frekvencí 800 Mhz, 256 MB RAM a 32 MB grafickou kartou, takže pokud vlastníte slabší sestavu, radši si SC nejprve vyzkoušejte. A když už jsme nakousli grafiku, musíme zmínit i zvuk, který je na standardní úrovni a příjemně dokresluje atmosféru, zvláště pak hudba, která se dynamicky mění podle situace. Na některých internetových diskusích se vyskytly zprávy, že na kartách Sound Blaster Live! dochází k výpadkům zvuku, nebo jiným chybám, ale co je na tom pravdy nevím, protože mě se nic takového nestalo.
![]() | ![]() |
Teď když máme za sebou technické informace, můžeme se konečně vrhnout na to, na co všichni již určitě netrpělivě čekáte, tj. na popis hry samotné. Splinter Cell je akčně-takticko-špionážně-plíživá (pro bližší představu si přečtěte pohádku o tom, jak Metal Gear Solid potkal Thiefa :o)) záležitost z pohledu třetí osoby a podle toho se s ní musí zacházet. Nečekejte tedy žádné zuřivé pobíhání po levelech a kosení nepřátel kulometem. Většinu času se spíš budete krčit někde v temném rohu a vyčkávat na ten pravý okamžik, kdy proklouznout kolem stráží, a když už budete nuceni sáhnout po zbrani, budete spíš střílet na světla a kamery, než na lidi a i to si budete muset dobře promyslet, protože nábojů je málo a od protivníků sbírat nejdou. Inteligence nepřátel moc nepřekvapí, ale také neurazí, nečekejte žádnou velkou týmovou spolupráci nebo něco podobného, většinou budou jen tak pochodovat po předem připravených trasách a pokud na sebe neupozorníte hlukem nebo špatně pohozenou mrtvolou, nebudou pro vás velkou překážkou. S povahou hry souvisí i škála Samových pohybů, mezi kterými nechybí ani taková lahůdka, jako je výskok v úzkých prostorách, při kterém se můžete ještě ve vzduchu znovu odrazit od jedné ze stěn a zůstat zaklesnuti v roznožce vysoko nad hlavami svých protivníků, na které se ve vhodnou chvíli můžete spustit jako Batman v nejlepší formě. Dále se můžete přitisknout zády ke zdi, abyste byli hůř odhalitelní, můžete ručkovat po trubkách a trámech, šplhat, slaňovat, lézt po žebřících, zkrátka vše, co dobrý špión zvládá levou zadní s prstem v nose. S pohybem souvisí i jedna vychytávka v ovládání a tou je regulování Samovy rychlosti pomocí kolečka myši. Jednoduché a praktické. Jen pozor, pokud máte myš od Logitechu a používáte MouseWare, nezapomeňte si stáhnout nejnovější verzi ovladačů, jinak by vám mohla hra stejně jako mě padat při jakémkoliv otočení kolečka. Pohybů je opravdu velká škála, a proto jistě oceníte trénink, ve kterém se naučíte všechny Samovy dovednosti, včetně braní rukojmích a originálně vyřešeného páčení zámků pomocí šperháku. Navíc jsou všechny postavy velmi věrně rozpohybovány, takže výsledný dojem je opravdu výborný.
![]() | ![]() |
Zmíněním se o tréninku jsme se nenásilně přesunuli k další položce v hodnocení a tou je stavba levelů. Po pravdě jsem z úrovní maličko rozčarovaný, u tohoto typu her by totiž člověk čekal větší nelineárnost a volnost ve volení postupu. K cíli většinou vede jen jedna cesta bez možnosti odbočení a tudíž nehrozí, že by snad někdo zabloudil. Na druhou stranu je tahle přímočarost zpestřena množstvím povedených scének a rozhovorů, na které po cestě narazíte, a tak nehrozí, že byste se snad nudili. Co ztrácí levely na lineárnosti, hravě si vynahrazují grafickým zpracováním, které je vážně moc pěkné a realistické. Zvláště mi utkvěla mise na ropné plošině při západu slunce, kdy jsem měl chuť chvíli jen tak postát a pozorovat romantickou scenérii (Znáte to…moře, západ slunce, ropa…člověk se neubrání :o)), ale bohužel mě tlačil čas. Na výpravě za záchranou světa budete nuceni použít spoustu různých udělátorů, abyste tady otevřeli zamčené dveře, tam nahráli důležitý rozhovor a jinde někomu jen moc ošklivě ublížili. Do rukou se vám dostane OPSAT, kapesní počítač, který vás informuje o úkolech mise a různých poznámkách, mini kamera s obrazovkou, kterou se můžete zbezpečí porozhlédnout za dveřmi, které se chystáte otevřít, multifunkční puška SC-20K AR, která kromě standardních 5.56mm nábojů dokáže vystřelovat prstencové projektily, účinné na omračování protivníků, příchytné kamery, které můžete někam nastřelit, a pak na OPSATu sledovat, co se v dané oblasti děje, příchytný paralyzér a další. Laserový mikrofon zase využijete při odposlouchávání na dálku a samozřejmě nesmíme zapomenout na nezbytnou pistoli s tlumičem.
![]() | ![]() |
Poslední strážný se v koutku legračně svíjí bolestí po zásahu prstencovým projektilem, všechny podloudné aktivity byly odhaleny (až na to, jestli Sam Fisher opravdu někdy nosí vysoké podpatky :o)) a Svět si zase jednou může oddechnout. Snad jen to, že to celé trvalo příliš krátce, by nám mohlo pokazit dobrý pocit z profesionálně odvedené práce, o které se většina smrtelníků sice nikdy nedozví, ale asi je to tak i lepší. Pokud vás zajímá, jestli má cenu si Splinter Cell pořizovat, tak ani chvilku neváhejte, určitě za to stojí, má sice poněkud schématický příběh, několik chybek ve zpracování (které z valné části odstraňuje patch, který naleznete tady) a je poměrně krátký, ale pokud nejste zuřivý lamači rekordů v rychlosti dohrávání her (o čemž dost pochybuju, vzhledem k dnešním cenám originálek…a piráti ať si dělají co chtějí :o)) a budete si pařbu řádně užívat, budete se celou dobu příjemně bavit.
by R-e!dak_cz